Apulie (Puglia)

Apulie (Puglia)

Jen stěží byste v Itálii našli území s tak velikou kulinářskou rozmanitostí, jako je Apulie. Region je také znám označením "sýpka Itálie", protože je odtud celá země zásobována pšenicí. Těstoviny a chleba tady hrají velmi důležitou roli.

Ačkoliv není Apulie nijak zvlášť bohatá na vodní zdroje, prosperují tady na pečlivě zavlažovaných pláních rajčata, cukety, brokolice, papriky, brambory, špenát, lilek, růžičková kapusta, fenykl a ostatní zelenina. V Apulii také pěstují ty nejrůznější druhy luštěnin.

Historicky se dnešní Apulie poprvé objevuje již v době kamenné, kdy tady žili v jeskyních apulští domorodci. V 11. století př.n.l. se sem přistěhovali příbuzní Messapů a Tekatů a asi kolem roku 750 př.n.l. se v Apulii začaly objevovat první řecké osady.

Vláda germánských panovníků nevydržela v Apulii do konce roku 400 a teprve pokus o dobytí zpět císařem Justiniánem zapřičinil zlom. Během této doby se také rozvinula čilá lodní přeprava do Řecka, nejdůležitějším přístavem se stalo Brundisum - zde také končila první římská dálková cesta.

Salento je název 100 km dlouhého a 40 km širokého poloostrova na nejzazším jihovýchodě Itálie, často je označován jako podpatek "italské boty". Nachází se zde křišťálově čisté moře, modré nebe a letní horké slunce - a to vše tvoří krásné pobřeží plné zajímavých objevů. Skalnaté útesy s malými zátokami jsou okouzlující a střídají se s dlouhými písečnými plážemi, kde se velmi dobře budou cítit rodiny i s dětmi.

Oblast Gargáno, tzv. "ostruha na italské botě" se může pochlubit vskutku jedinečnou krajinou, horami, lesy a mořem v té nejkrásnější harmonii. Centrální pohoří stoupá až na vrcholek hory Monte Calvo do výšky 1055 m nad mořem a je národním parkem Parco Nazionale del Gargano, který byl založen v roce 1991 a jehož součástí je také rezervace Foresta Umbra (Stinný les). Nachází se zde jediný souvislý les v celé Apulii se vzrostlými buky, javory, duby a borovicemi Aleppo. Četné stezky, s nádhernými místy k piknikům, jsou ideální pro pěší turistiku.

Bari je hlavním městem regionu Apulie, kde žije více než 300 tisíc obyvatel. Zároveň je druhým největším městem jižní Itálie, hospodářským centrem celého regionu a v neposlední řadě je důležité i kvůli svému obchodnímu přístavu.

V kuchyni, která je typická pro italský region Apulie, se nejčastěji vyskytuje zelenina, která v ní hraje hlavní roli. Regionální pokrmy jsou spíše skoupé na maso, které se v jídelníčku objevuje jen zřídkakdy.

Obzvláště oblíbeným pokrmem, nabízeným především v zimním období, je Cime di rape, který se skládá ze zelí, divokého chřestu a divoké cibule. Národním pokrmem této oblasti jsou těstoviny Orecchiette. Na jídelním lístku se ale objevují i další italské speciality, jako je například typická pizza.

Celý italský region Apulie je protkán mnoha historickými pamětihodnostmi, protože byl osídlen již tajemstvím opředenými národy od Dauniů, Messapiů a Peuketiů, přes Řeky a Římany až po období byzantské.

Nejvýznamnější architektonické památky pocházejí především z doby vlády římského císaře Fridricha II. Přehlédnout nelze například monumentální hrad Castel del Monte. Mezi další zajímavosti, které stojí za zmínku, patří městečko Gravina s kostelem San Michele delle Grotte vytesaným do tufové skály.

Na italském poloostrově Gargáno je možné najít bezpočet malých zapomenutých pláží s bílým pískem a s bujnou vegetací na okolních vápencových skalách. Ač se to zdá téměř nemožné, v zátoce Baia delle Zagare působí mořská voda ještě lákavěji, mořské dno, na němž se zračí malé tmavé proužky písku je ještě více fascinující a okolní skály se zdají být vybroušeny do třpytivého lesku. Naprosto skvělým zážitkem je návštěva jeskyně Arco Magico, kam je možné se dostat pouze vlastním člunem.

Apulie je jedním z italských regionů, ležící na jihovýchodě země. Hlavním městem je Bari a v celém regionu žije přes 4 miliony obyvatel. Poloostrov Salento tvoří takzvaný "podpatek" pomyslné italské boty. Celá oblast se rozkládá podél Jadranského a Jónského moře. U města Otranto najdete nejvýchodnější bod Itálie, Punta Palascìa, který je vzdálen jen 80 km od albánského pobřeží.